Výchovné limity jsou nezbytné, aby dítě zcela neovládlo chod vaší rodiny a nepřerostlo vám přes hlavu
Zatímco v začátku minulého století děti musely k rodičům chovat úctu a vykat jim, ve druhé polovině tohoto století byla často v rodinách zaběhnutá výchova na základě striktních pravidel, stanovených povinností a trestů. Přijít domů později z kina znamenalo často takzvaného „zaracha“. Dítě nesmělo ven s kamarády a nudilo se v bytě. Špatná známka ve škole, zákaz televize. Tresty padaly za špatně složené prádlo nebo za nevynesení odpadků. V prudších rodinách se nešlo daleko ani k nějaké té facce. Rodič nic moc nevysvětloval, příčina vzniku problému ho často nezajímala.
Autoritářství ve výchově nadobro odzvonilo a přišla na řadu móda liberální výchovy
Dítě je pro rodiče vším, chtějí pro něj to nejlepší, nechtějí ho omezovat a život rodiny se začíná nenápadně točit podle dítěte. Pro takové rodiče je dítě jejich partner a zároveň s nimi řídí chod celé domácnosti. Slabším rodičům, kteří mají problém vynutit si respekt a nechávají dítě růst bez hranic a omezení, může celkem rychle dítě naprosto přerůst přes hlavu. Už malé dítě dokáže zneužívat nevládu svých rodičů ve „svůj prospěch“ a točit chodem celé domácnosti. Od odporu k usínání, přes vymáhání nezdravých pokrmů v neomezeném množství k vynucování neúměrně drahých darů. Nenápadně a plíživě získá v rodině výsadní postavení a nadále už rodina funguje pod dětskou taktovkou. Po určité době rodiče mohou zjistit, že jsou zcela vyčerpaní, ztratili kontakt s ostatním světem, všechen čas jim zabírá péče o dítě. Rodiče potřebují získat důvěru ve své vlastní kompetence, zbavit se strachu projevit svoji vůli a překlenout obavy z dětské reakce, která může být v té době už silně hysterická.
Slabý a bezradný rodič, který neumí řešit náročné výchovné situace, nebo se úmyslně vyhýbá roli „zlého otce nebo matky“, je pro potomka v jistém smyslu stejně nebezpečný jako rodič, který se chová autoritářsky.
Ideálním výchovným stylem je styl demokratický se stanovením výchovných limitů
K čemu jsou limity dobré
Výchovné limity jsou vodítkem pro chování. Je nutné je dítěti přijatelnou formou vysvětlit a vyžadovat jejich dodržování.
- Dítě se učí sebekázni a zodpovědnosti
„Už je čas jít spát. Venku je sice ještě světlo, ale jinak by ses nevyspal a nechtělo by se ti ráno do školky.“ Naučit dítě chodit spát v pravidelnou hodinu není nic těžkého. Ukládání k spánku se nesmí podmiňovat tmou či světlem za oknem, ale skutečným časem. Občasná výjimka při oslavě narozenin nebo dovolené neuškodí, ale je třeba dítěti vysvětlit, že se jedná opravdu o mimořádnou událost.
„Je čas ukončit hru na telefonu a udělat si úkoly.“ Ačkoliv je dítě zabrané do hry, ví, že je třeba, aby bylo zodpovědné.
- Dává jim hranice slušného chování
„Sedíš v restauraci, tady nemůžeš lítat a řvát. Rušíš ostatní hosty.“
- Vede je ke zdravým návykům
Sáček bonbónů nebo celé balení chipsů zdraví dítěte rozhodně neprospěje. I zde by měla být rozumně určená hranice.
- Prostředím limitů vyjadřují rodiče potomkovi najevo, jak jim na nich záleží
Pokud dospívajícímu zakážete koncert se slovy, že se o něj obáváte a z jakého důvodu, sice může mít vztek, ale později si uvědomí, že bylo vedeno s láskou.
Všechny nastavené hranice musí dávat smysl a je třeba je opravdu důsledně dodržovat. Pochopitelně je třeba je upravovat postupem času, tak jak dítě roste a vyspívá.
Dítě nemá touhu velet, ale chce být vedeno a chráněno svými rodiči. Vyvážená výchova se stanovenými a jasně vysvětlenými hranicemi vychová zdravé mladé dospělé, bez úzkostí a depresí, dobře připravené na zvládání nástrah života dospělých.