Svatomartinská hostina je už za dveřmi a husy to mají spočítané

Svatý Martin má zvěstovat nejen první sníh, ale už od středověku je tento den spojený s řadou událostí, které měly ve své době pro lidi velký význam.

Tento den znamenal pro lidi ukončení podzimních prací a přechod do zimního období, kdy se žilo ze zásob, venkovní práce se omezily na péči o hospodářská zvířata, a v teple u kamen se dralo peří, pletly se vlněné kusy oblečení, tkalo se, chystala se výbava pro dcery. Opravovalo se nářadí, koše a další věci pro polní práce.

Tradice podávání husy je pro tento den v naší zemi velmi typická, ale na huse si pochutnávají i v dalších částech střední Evropy.

Svatý Martin a spojitost s husou

Svatý Martin z Tours byl římský voják a později biskup, který se stal populárním díky své dobrotivosti a pomoci chudým.

Příběhů, které ho spojují s tradicí pečené pochoutky je hned několik.

Jedna z legend vypráví, že se svatý Martin snažil vyhnout tomu, aby byl zvolen biskupem, a tak se schoval do husince. Husy ho ale svým kejháním prozradily, a tak byl nakonec stejně odhalen a jmenován do biskupského stavu. Právě pečená husa tak měla tuto událost připomínat.

Jiný příběh zase tvrdí, že husa se na pekáč dostala za trest, protože svým hlasitým kejháním rušila bohoslužbu, kterou svatý Martin v té době vykonával.

Někdo také tvrdí, že podle svatomartinské husy, respektive podle množství a rozmístěný tuku a stavu kostí, se předpovídalo, jaká přijde zima.

Zemědělský a společenský význam 11. listopadu

Svátek svatého Martina byl také důležitým dnem v zemědělském kalendáři a tedy významným dnem pro většinu vesnické populace. Koncem podzimu se uzavíraly smlouvy s čeledíny a dalšími hospodářskými pracovníky a bylo třeba je vyplatit. Právě na svatého Martina se v mnoha regionech konaly hody, kde byla hlavním pokrmem husa. Pro mnoho chudých lidí tak často v tomto období nastaly velké změny, kdy dostali výslužku a odcházeli si hledat jinou práci.

Ti majetní v tyto dny také bilancovali, jak se v uplynulé sezóně v hospodářství dařilo, sčítaly se výnosy a ztráty a také se redukoval počet užitkových zvířat, aby se snížily přes zimu náklady na jejich péči. Husy byly v té době právě tak pěkně vykrmené, takže přišel jejich čas. Jen pár šťastných si ještě užilo svůj čas do Vánoc a jen ty nejlepší se nechávaly na chov pro další generace.

Když se v tento čas v hospodářství pekla husa, její porcování bylo postaveno na hierarchii v rodině. Služebnictvo si mohlo pochutnat třeba na křídlech a na pána domu samozřejmě připadla husí prsíčka.

Svatomartinská tradice se evidentně lidem tak zalíbila, že i když už se vytratilo vyplácení pomocníků v hospodářství a ekonomické bilance hospodaření, husí pečínka zůstala. Ti, co si na pečení husy netroufnou, nelení a zajdou si na tradiční jídlo do jedné z mnohých restaurací, které se na 11. listopadu dokonale připraví. Přestože nejde o levné jídlo, často je třeba si pro velký zájem udělat rezervaci.

Největší zájem je o klasickou pečenou husu, která je v nabídce třeba se dvěma druhy zelí a s bramborovým knedlíkem. Oblíbenou přílohou jsou i lokše.