Jak bojovat se strachem, aby se nestal každodenní součástí našeho života

Co se děje v těle

Řídící centrálou tohoto složitého postupu je emocionální paměť v mezimozku. Jakmile mozek rozpozná nebezpečí, povzbudí prostřednictvím rozeslaných biochemických látek dech, krevní oběh, svalstvo a látkovou přeměnu. Srdce žene krev a s ní cukr a kyslík rychleji do tepen, takže svaly mohou pracovat rychleji. Dřeň nadledviny zároveň zvyšuje produkci stresového hormonu adrenalinu. 

Strach či úzkost

Čím se odlišují lidé s úzkostnými poruchami? Stresové hormony vylučují jako všichni ostatní, jen s jediným rozdílem: podnětem vyvolaný stres je nepřiměřeně velký. K symptomům panického záchvatu patří dýchací potíže, závratě, bušení srdce, třes, pocení, nevolnost, návaly horka nebo zimnice, nepříjemný pocit na prsou a strach ze ztráty kontroly nad sebou samým. 

Podoby strachu

Dnes jsou na vzestupu zejména sociální fobie, strach ze selhání či ze ztráty zaměstnání. Dále to jsou různé specifické fobie (např. z výšek, uzavřených prostor, pavouků, hmyzu…). Nejčastější příčinou fobií je předchozí negativní zkušenost. Člověk se obávané situaci záměrně vyhýbá, aby si úzkostný stav znovu nevyvolal. Ten si spojuje s pocitem nehybnosti a bezmocnosti, kdy není schopen na nepříjemnou situaci zdravě reagovat. Příznaky se mohou dostavit i ve chvíli, kdy na podnět pouze pomyslí. 

Úspěšná léčba

K léčbě fobií se s úspěchem používá kognitivně-behaviorální terapie. Pacient je postupně vystavován obávaným situacím od těch méně obávaných až po ty nejextrémnější. Důležitá je motivace pacienta a rozhodnutí se své fobie jednou pro vždy zbavit. Léčba je to dlouhodobá, může trvat i několik let, ale při pravidelné terapii se panické stavy brzy zmírní.