Jsem špatná matka? Syn se zranil a musel do nemocnice. Já jsem si zatím doma odpočinula a cítila se po dlouhé době volná
Měli jsme skvělý program, abychom zvládli své dny s našimi dětmi. Jedli jsme zdravě, žili spíše aktivním způsobem života a užili si spoustu zábavy při společném cestování. Život nebyl vždy snadný, ale vždy byl naplněn láskou. Našla jsem svou vášeň v rodičovství a moje hrdost pocházela z toho, že jsem matkou.
Tohle bylo nejhorší léto v mém životě. Když na to přijde, nejhorší dny mého života.
Jak se všechno odehrálo
V úterý 26. června ráno jsem nahoře skládala prádlo. Zatímco jsem dávala košile do jednoho klukovského pokoje a šortky do druhého, konečně jsem zachytila zvonění telefonu v přízemí. Když jsem šla zkontrolovat svůj telefon, zjistila jsem, že jsem zmeškala několik hovorů. Zvedla jsem to, když se ozval další neidentifikovaný hovor.
Myslela jsem si, že je to hloupý vtip
Byla to moje máma na telefonu někoho jiného. Řekla mi, že mého pětiletého syna srazilo auto. Myslela jsem, že si dělá srandu. Řekla: "Myslím to vážně." Srazilo ho auto a my si myslíme, že bude v pořádku. První zasahující vzal telefon. Ozval se mé matce a řekl, že viděl horší. Řekla jsem jim, že půjdu do nemocnice. Zpětně jsem měla jít na místo činu. Nevěděla jsem, že jim to bude ještě chvíli trvat.
Reakce mého manžela
V nouzových situacích vypnu a jsem super tichá. Můj manžel však propadne panice – šílí. Zavolala jsem mu a řekla jsem mu, co se stalo. Okamžitě chce vědět: KDO!? CO!? KDYŽ!? KDE!? PROČ!?
NEVÍM. ZÁLEŽÍ NA TOM!? JDĚTE. Jděte na pohotovost.
Oba jsme dorazili ve stejnou dobu. Zaparkovali. A stáli tam jako idioti a čekali na příchod našeho syna. O několik minut později tu byl. Na nosítkách, v tahu za krk, špinavý od silnice, krve, špíny a trávy. Byl vyděšený. Šokovaný. My jsme byli taky.
Jak na tom byl syn
Odvezli ho do oblasti traumatu. Lékařští profesionálové se vyrojili při provádění řízených protokolů, z nichž každý měl svou specifickou práci. Jediné, co mě zajímalo, bylo, že jeho mozek a páteř jsou v pořádku. Všechno ostatní se dalo opravit. Viděli jsme jeho pohyby na nohou. Skenování těla ukázalo, že vše vypadá v pořádku. Kromě jeho nohy. Jeho levá stehenní kost.
Co se doopravdy stalo?
Celý příběh jsem se dozvěděla později. Můj syn šel přes svou obvyklou ulici „honit zajíčky“. Moje máma a další syn byli zatím na zahradě. Moje máma viděla přijíždět auto a křičela na něj, aby zůstal stát. Auto neviděl přes jiné zaparkované auto a řidič přijíždějícího vozu neviděl jeho. Syn něco zahlédl a křičel na moji mámu vzrušením, aby jí něco radostného ukázal: "Mimi, Mimi!". Křičela na něj, aby zastavil, ale neslyšel ji. Syn vstoupil do vozovky. Naštěstí auto jelo pomalu, srážka mohla dopadnout mnohem hůře.
Jsem špatná matka
Můj syn zůstal v nemocnici, ale i přesto to bylo po dlouhé době výhodné pro mě. Konečně jsem se cítila volná, protože jsem nemusela řešit pořád ty známé neplechy, které můj malý synek vyváděl. Měla jsem čas pro sebe a mohla se na chvíli věnovat svým zájmům. Čas, který můj syn ležel na nemocničním lůžku, jsem si užívala plnými doušky. Později mi to vehnalo výčitky svědomí a já začala pochybovat a svém bytí správnou matkou, kterou jsem si vždy přála být.
Článek se zakládá na příběhu zaslaného naší redakci. Redakce tento zaslaný text pouze upravuje, nezasahuje do jeho stylu a nemění význam. Jelikož chráníme soukromí našich čtenářů, neuvádíme originální jméno autora a změněna jsou i jména uvedená v článku. V případě, že se s námi chcete podělit o váš životní příběh nebo zkušenost, neváhejte a pošlete nám ho na e-mail: pribehy@fajntip.cz. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
- firstclass.cz,
- lifee.cz,
- augerlaw.com,
- attorneyguss.com,
- knrlegal.com,
- Autorský text