Sen o indiánech

Sen nás může často překvapit svým obsahem. Psychodynamické směry psychologie se však již přes více než sto let naučily jim lépe porozumět a snář, který nám nabízí nám pomáhá odhalit pravý význam i těch nepodivnějších snových výjevů.

Zrození symbolu

Svět kinematografie ve druhé polovině 20. století patřil westernu, žánru, který se těšil vrcholové popularitě zejména v šedesátých letech a jeho ozvěna rezonuje v srdcích cinephilů dodnes. Kovbojové představovali restrukturalizovaného archetypálního rytíře, jehož morálka nebyla založena na odvolávání se k Bohu a Judeo-křesťanské tradici, ale komunitě a soudružnosti společnosti.

Jejich skutky byly nezištně motivovány snahou o to, dělat to, co je správné v souladu s vlastním srdcem a přesvědčením. Tak vznikli hrdinové, jako byly postavy Johna Wayna a dalších hereckých velikánů. Důležitým aspektem filmů, které se podpovrchově zabývaly hodnotovou nezakotveností poválečné Evropy a Ameriky, byli indiáni, kteří představovali alternativu v podobě návratu k animistickým náboženstvím a spiritualitě.

Vznešený divoch

Ne náhodou byla šedesátá léta charakteristická vzestupem a pádem hnutí hippies, které podobnou alternativu nabízelo. Na odkaz později navázalo New Age, které se postupně atomizovalo a rozpadlo. Stejně jako se společnost nemůže navrátit k vznešenému divochovi tak, jak ho popisoval Jean Jacques Rousseau, nemůžeme tak učinit ani my. To však neznamená, že tato kapitola lidského bádání po významu nás nemá čím obohatit.

Švýcarský psycholog Carl Gustav Jung věnoval velkou část svého života studium primitivních společností s cílem porozumět tomu, jak mohou obohatit moderního člověka. Stejně jako on, i my můžeme být prostřednictvím snu poučeni.

Indiáni jsou střípkem tohoto archaického pojetí světa. Sen o indiánech může být projevem rodícího se zájmu o spiritualitu, která dle Junga nabývá významu ve střední dospělosti, během níž se člověk začíná více zabývat svým bytostným self a opouští proces budování ega.

Jsou metaforou pro bližší soucítění s přírodou a vlastní myslí, rozeznání své role v přirozeném chodu věcí jako pouze malé částice v nezměrně komplikovaném stroji, kterým je bytí jako takové spolu s cykly rození a umírání přírody. Nabádají nás k navázání užšího kontaktu s vlastní historií a k reflexi toho, odkud jsme vzešli.