Přišla jsem o práci. Můj muž mě ještě více duševně sráží

Vždycky jsem si myslela, že nezaměstnanost se mě týkat nemůže

Jmenuji se Eva, je mi 53 let a nikdy jsem nepobírala podporu v nezaměstnanosti. Kdykoliv jsem střídala svou práci, a bylo to jen párkrát za život, vzala jsem cokoliv, abych přečkala období, než si něco pořádného najdu. O to více je mi teď líto, jak se na mé nečekané propuštění dívá můj o tři roky starší manžel. Ten vede firmu s produkty pro instalatérství, kterou jsem mu částečně pomáhala budovat v době, když jsem byla na mateřské dovolené.

Přece nebudu jen tak sedět a nenechám se živit manželem, že jo. Dokonce bylo období, to už děti byly větší a já normálně vydělávala, kdy to s manželovou firmou vypadalo bledě, protože kvůli investici nebylo na výplaty. Já to ale manželovi pomohla ustát. Aby v rozpočtu peníze nechyběly, vzala jsem si přesčasy a další práci bokem. Přišlo mi normální, že „každý chvilku tahá pilku”. O to více mě mrzí, jak se k mému propuštění postavil manžel.

Od manžela jsem se podpory nedočkala

Když vás nečekaně vyštvou z podniku, ve kterém děláte přes deset let, protože se změní celé vedení, je vám do breku. Kde si asi tak máte hledat práci v třiapadesáti letech? Čekala jsem, že alespoň manžel mě podpoří. Ten si však jen povzdychl, a dokonce na mě vyjel, že jsem s něčím takovým měla počítat a snažit se tam nějak udržet. Na otázku, proč najednou začal chodit z práce až večer, mi odpověděl, že někdo přece vydělávat musí, když já jsem se rozhodla vyžírat společný rozpočet. Ačkoliv dobře vím, že žádná vyžírka rozhodně nejsem, vždyť i teď mi na účtu přistane slušné odstupné, jeho slova mě zasáhla opravdu hluboko. Jako bych se celý život válela a nechala se od něj živit.

Tvrdá manželova slova Evu zasáhla. Najednou se začala sama cítit jako nicka. Přitom Eva věří, že doma dlouho nebude. Na to totiž není zvyklá. Vezme cokoliv, třeba i hůř placenou práci, jen aby neseděla doma. To ale nevyřeší to, jak o ní smýšlí její manžel.

Proč se Evin manžel takhle chová?

Není pochyb, že manželovo chování je daleko za hranou. Před důchodem čekáte od svého manžela podporu a ne, že vás podkopne. Hodně záleží na tom, zda byl manžel Evy takovým „hulvátem” celý život. V tom případě se leccos vysvětluje. Eva jeho chování dříve nevnímala. Sama vydělávala a byla mnohem mladší. Teď je ale starší a zranitelnější. Má o dost menší šance sehnat si slušnou práci a je pochopitelné, že by se jí manželova podpora hodila.

Pokud takový nebyl, je možné, že ho samotného celá situace zaskočila a jen to ze sebe frustrovaně a dost nešikovně dostal ven. Počítal s nějakým životním komfortem do důchodu, měl všelijaké plány, a to je teď narušeno. Ať už je to tak či tak, je potřeba nenechat křivdu, která se Evě stala, vyhnít. Naopak je potřeba otevřeně komunikovat. Evě nezbude, než se k celé situaci vrátit a manželovi otevřeně vysvětlit, že se jí jeho chování dotklo. Horší variantou pro Evu bude, když ani potom s manželem nebude rozumná řeč.

Ani pak by ale neměla ztrácet naději. Celá situace ohledně práce a stanoviska jejího manžela jí dává šanci na sobě vnitřně zapracovat a stát se sebevědomější. Celý život totiž dřela a žádnou jinou možnost si nepřipouštěla. Manželovi podvědomě vlastně nikdy nevěřila, že ji podrží, nebo mu jen nechtěla být na obtíž. To ale hodně vypovídá také o ní samotné. Z celé situace zkrátka může vyjít silnější a vědomější Eva, která si přizná, že na všechno nemusí být sama. 

Článek se zakládá na příběhu zaslaného naší redakci. Redakce tento zaslaný text pouze upravuje, nezasahuje do jeho stylu a nemění význam. Jelikož chráníme soukromí našich čtenářů, neuvádíme originální jméno autora a změněna jsou i jména uvedená v článku. V případě, že se s námi chcete podělit o váš životní příběh nebo zkušenost, neváhejte a pošlete nám ho na e-mail: pribehy@fajntip.cz. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.