Pravda o skutečném Drákulovi aneb jestlipak měl rumunský kníže skutečně vzteklinu

Irský spisovatel Bram Stoker se ve svém románu z roku 1897 inspiroval skutečnou rumunskou historickou postavou Vlada Tepeše Drákuly, kterému se přezdívalo Vlad Napichovač. Avšak historikové poukázali na skutečnost, že hrabě byl vzdělaný a spravedlivý panovník. Narušitele práva trestal způsobem, který byl v jeho vlasti právoplatný. Za přečiny, které se v té době jinde trestaly upalováním nebo pohřbíváním zaživa, hrozilo v Drákulově říši pár ran holí nebo prodloužený půst. A pokud už hrabě používal brutální právní prostředky, přijaté z ciziny, skrýval se za nimi chytrý kalkul: zastrašování. Právě do této kategorie patří i čin, který mu vynesl jeho špatnou pověst. Nabodnutím na kůl prý potrestal tolik tureckých vojáků, že z kůlů vznikl celý les.

Co má tedy společného historický Vlad Tepeš Drákula s krvežíznivým vampírem, hrabětem Drákulou?  

Je to hlavně jméno, které zdědil po svém otci. Ten však přídomek Drákula nepoužíval proto, že by si snad počínal jako drak, ale protože mu německý císař v roce 1431 propůjčil řád draka. Bylo to vyznamenání, které nositele zavazovalo chránit křesťany proti nájezdům Turků. Informace, že byl Vlad upír, nepochází pouze z pera Brama Stokera, vyskytuje se v mnoha románech a pověstech. 

Vzniku pověry nahrávalo několik faktů

Kníže se mrtvých neštítil, dokonce v jejich přítomnosti rád snídal. Jeho zastrašování nabodnutím na kůly se šířila jako morová vlna a na území dnešního Rumunska byla víra ve vampyrismus v lidech hluboce zakořeněna. Španělský neurolog Juan Gomez Alonso z Viga v knize Upíři ve světle medicíny podotýká, že lidová pověst o Drákulovi vychází z epidemie vztekliny, která v jihovýchodní Evropě řádila na počátku 18. století. Původcem vztekliny je virus, který se přenáší mimojiné kousnutím od infikovaných vlků nebo psů. Virus se šíří do míchy a mozku a odtud zase zpět do slinných žláz. Příznaky této choroby jsou úplně stejné, jak je známe u hraběte Drákuly. Postižený reaguje citlivě na světlo a na silné pachy – například česneku. Infikovaný se chová agresivně, objevuje se sexuální podrážděnost, a nakonec nastupuje úplné ochrnutí.