Povidla nejen chutnají, ale jsou i zdravá a mají dlouhou historii

Povidla nejen chutnají, ale jsou i zdravá a mají dlouhou historii
Povidla představovala a stále ještě i v současnosti představují jeden ze způsobů, jak uchovat ovoce po delší dobu. Obzvláště ve střední a východní Evropě byl tento způsob konzervace hojně rozšířený. Pokud jde o počátek tradice, některé prameny uvádí dobu Karla IV., pravděpodobnější je však 16. století.

Právě v té době už bylo hodně rozvinuté ovocnářství a povidla se vařila ze švestek, hrušek, jablek, ale i z třešní, borůvek nebo bezinek.

Starý a osvědčený způsoby konzervace

Naši předci z venkova museli být opravdu vynalézaví, aby si vše, co sklidili v létě a na podzim, dokázali uchovat přec celou zimu a jaro, než se ohlásí další doba sklizně. V našich končinách byla nejoblíbenější švestková povidla, ale hospodyňky museli často o chutné plody bojovat, protože hospodáři samozřejmě měly i jiné možnosti, jak švestky zpracovat.

švestková povidla
švestková povidla | Zdroj: Nadki / Depositphotos

Dobře uvařená povidla, která měla vysoký obsah cukru, mohla vydržet i několik let. Výhodou bylo, že se nemusel do povidel přidávat cukr, který byl u našich prapředků vzácností. Přesto byla povidla lahodně sladká.

Od 19. stoletá se povidla vyrábí i průmyslově, ale dodnes si lidé, hlavně na venkově, rádi vaří povidla podle starých rodinných receptur. Často je to časově náročná práce vyžadující hodně míchání, ale výsledek stojí za to.

Historicky se vaření povidel dokonce přisuzuje kulturní význam

Jejich vaření bylo až společenskou událostí, kdy se sešlo hned několik rodin, aby na výrobě pracovali všichni společně. Vařilo se i přes noc a povidla bylo třeba míchat. Zatímco odpoledne mohly přiložit ruce k dílu i odrostlé děti, v noci už byla tato práce výhradně v rukou dospělých, kteří se u této zodpovědné práce střídali. Ti zámožnější měli dokonce povidlový kotel s míchadlem, ale i to se neobešlo bez lidské síly. Běžně se nejčastěji vařilo v hrncích na kamnech.

Ani příprava na vaření nebývala snadná. Švestky se museli očistit, vytřídit a vypeckovat. Pecky jsou ostré a pěkně řežou do prstů. Po několika hodinách takové práce už to nebyla velká zábava. Proto se u práce zpívalo a občas na posilněnou se na stole objevila slivovička. Samotné míchání houstnoucích povidel bylo fyzicky hodně náročné. Povidla se vařila „do černa“. Sladká hmota tak byla téměř černá a sladká i bez přidání cukru. Čím hustější byl obsah hrnce, tím méně vody v ovoci zůstalo. Cílem bylo odstranit maximum vody.

Ocet, který se dnes přidává, aby se švestky nepřipalovaly, se dříve nepoužíval.

Co povidla tělu nabízí

Povidla mají vysoký obsah sacharidů. Pro zdravého člověka je to možnost, jak rychle doplnit energii. Povidla obsahují také vlákninu, která je důležitá pro správnou činnost trávení. V povidlech se nachází řady organických kyselin, fenolových sloučenin (např. rutin) a minerálních látek. Významný je draslík, který snižuje krevní tlak. Pro lidi s vyšším tlakem je dobrý i hořčík a malé množství sodíku.

Zdroje článku: