Poklidná doba, kdy naše prababičky oprášily kolovrátky a ke slovu se dostaly báje, pověsti, lidové písně a pohádky

Těžko si dnes dovedeme představit, že to šlo bez televize, ale když se sešlo více žen a přivedly i děti, přišel čas na vyprávění. Tak se z pokolení na pokolení předávaly příběhy o legendárních hrdinech, princeznách, vílách, dracích, tajemných světýlkách v lesích. Nejoblíbenějšími vypravěči byli nejstarší lidé, kteří už si své odpracovali a tak předávaly dál to, co za celý život zaslechli.

S malými přestávkami se většinou předlo celou zimu až do Velikonoc. Pouze od 23 prosince do 6. ledna se příst nesmělo. Období předení se označovalo jako přástky a mělo i jiný význam. Byla to taková seznamka. Na přástky chodily jednak svobodné ženy, ale i vdovy a matky s dcerami, aby se blíže seznámily s mladíky a muži s jiných hospodářství, kteří si přišli vyslechnou prastaré příběhy.

A namlouvání mělo svá pravidla. Pokud chlapec podal dívce přeslici, veřejně tím vyjádřil zájem o její osobu. Chlapci a muži si většinou sedali za děvčata, která se jim líbila. V některých oblastech se dokonce tradovalo, že takto usazení chlapci čekaly na okamžik, až dívka upustí vřeteno a pokud ho chtěla zpět, musela hocha pohladit, poprosit o navrácení a odříkat lidové říkadlo. A ledy byly prolomeny…

Právě taková setkání udržovala lidovou kulturu a zvyky sloužili i pro udržování pospolitosti v rodinách a vesnicích.

Předení jako výsada žen

Kdy vznikla tradice předení, už ani nikdo neví. Křížové výpravy potom přinesly i něco dobrého. Pomohly po Evropě rozšířit nový vynález, spřádací kolo. A za tři století se během středověku v našich končinách zabydlel šlapací kolovrat. Jeho zlatý věk je zaznamenaný v 16. století. Zajímavé bylo, že tuto praktickou a zábavnou práci vykonávaly ženy všech společenských vrstev. Předly i šlechtičny a i na královských dvorech se dochovaly umělecky nazdobené kolovraty.

V 19. století byl u nás kolovrat běžnou součástí venkovských stavení. Leckde měly kolovratů hned několik, aby každá žena měla ten svůj. Předení jako specifická ženská činnost stojí pravděpodobně za vznikem rčení:

Vymřeli po přeslici,

což pro rod označovalo, že posledním potomkem rodu byla žena.

Dlouhá noc

S tímto zajímavým obdobím, které by se dalo nazvat společenské, byly spojený i různé oslavy, aby si naši předci dlouhé období chladu a tmy zpestřili. Nejznámější byla tzv. „Dlouhá noc“, která neměla přesně stanovený termín. Někde se slavila ještě před vánoční přestávkou v předení, jinde byla spojená se dnem Tří králů nebo se čtvrtou postní nedělí.

Všechny přadleny předvedly, kolik mají upředené příze a ta nejpilnější se stala královnou noci. Královna si zvolila svého krále, většinou muže, který byl jejímu srdci nejblíže. Král s královnou byly organizátory velkého pohoštění. Král obstaral muzikanty, královna se postarala o pohoštění. Nebyla na to sama, každá přástevnice něco přinesla.

Oslava měla celou řadu rituálů, které se samozřejmě nejvíce týkaly krále a královny. Z jídel se na stolech objevoval chléb, buchty s omáčkou z povidel, slepice, jitrnice, pečeně a jiné dobroty. Vše se zapíjelo pivem.

O půlnoci ti starší odešli domů a zábava už pokračovala jen mezi mladými až do rána a král nakonec královnu doprovodil domů ve společnosti muzikantů, samozřejmě ve vší počestnosti, jak legenda praví.