Než si řeknete ANO: Zásnuby jsou zase v módě

Než si řeknete ANO: Zásnuby jsou zase v módě
Zásnuby se opět vrátily do módy a tímto rituálem si prochází i řada současných párů. K čemu sloužily v minulosti, jak probíhají tradiční zásnuby dnes a jakých chyb se při žádosti o ruku vyvarovat?

Zásnuby jako pojistka nebo romantika?

V českých zemích se páry zasnubovaly už ve středověku. V té době šlo o spojení vládnoucích rodů. Do romantického gesta však měly daleko.

Šlo o jakousi „pojistku“, že se svatba opravdu uskuteční. Ostatně i samotný zásnubní prsten fungoval, dnešními slovy řečeno, jako ukazatel, že ženich schopný ušetřit na takovýto šperk, je finančně gramotný, tudíž nebude mít problém postarat se o rodinu. V případě nouze se dala cennost navíc i zastavit.

Současné páry se již berou z odlišných pohnutek, hlavní roli hrají vzájemné city a zásnuby jsou tak aktem čistě symbolickým. Stěžejním bodem je stále žádost o ruku a předání zásnubního prstenu budoucí nevěstě. Konkrétní podoba zásnub je však v dnešní době již značně volná.

Páry si zpravidla přejí, aby šlo o výjimečný moment. S tím nelze než souhlasit. Je však nutné to s okázalostí nepřehnat, ne každou dámu zrovna nadchne nastávající, který se všem v okolí bude chlubit, kolik stál zásnubní prsten. Introvertní slečna taktéž rozhodně neocení žádost o ruku na veřejném místě mezi cizími lidmi.

Oznámit rodičům, v případě rozchodu dary vrátit

Tradice velí dbát i na oznámení rodičům. Nejprve by se o této šťastné události měla dozvědět rodina nevěsty, až posléze ta ženichova. Chcete-li v rodinném kruhu oznámit zásnuby oficiálně, hodí se uspořádat malou oslavu, při níž budoucí nevěsta i její matka dostanou kytici.

Zásnuby, na rozdíl od manželství, žádný právní význam nemají a existují i páry, které se místo svatby nakonec rozejdou. Vázaní jsou snoubenci v takovém případě pouze etiketou.

Samozřejmostí by tak mělo být vrácení cenných zásnubních darů. V případě ženy je to tak především vrácení zásnubního prstenu. Ostatně jen asi málokterá touží nosit, bez ohledu na hodnotu šperku, na prstu stálou vzpomínku na bývalého snoubence.

V případě, že se vše vydaří, podle tradic by se měla svatba konat do jednoho roku od zasnoubení. Běžné však je, že jsou mnohé páry zasnoubené i řadu let, aniž by na sňatek došlo.

Zdroj článku:
  • Autorský text