Monako – knížectví, které je známkou luxusu
Malinký stát ležící na jihu Francie, která je historicky jeho velkým spojencem a ochráncem – to je Monako. Se svou rozlohou dvou čtverečních kilometrů a téměř čtyřmi desítkami tisíc obyvatel představuje knížectví jeden z nejmenších států světa, který ovšem láká řadu lidí, jež mají rádi luxusní životní styl a příjemné klima. V čem tedy spočívá tajemství Monaka a jeho věhlas?
Vznik a rozvoj Monackého knížectví
Historie Monackého knížectví je poměrně dlouhá, přestože se jedná o relativně malé území. Své zvláštní postavení si ovšem vybudovalo prakticky z nouze.
Doba středověku a raného novověku
Knížectví se rozkládá na pobřeží Ligurského moře a jeho jediným pevninským sousedem je Francie, což je dáno především velmi malou rozlohou. První zmínky o existenci oblasti pocházejí již ze starověku. V 6. století př. n. l. ovládli území Féničané, a přestože se oblast několikrát podařilo dobýt jiným národům, součástí Západořímské říše zůstala až do jejího rozpadu v 5. století n. l. Právě Féničané dali oblasti název – jelikož se jednalo o oblast obydlenou pouze na jednom uzavřeném území, označili ji jako Monoikos (čili „jeden dům“). Následně připadlo území Francké říši.
Ve 12. století pak vládu převzali Janované, kteří zde vybudovali známou pevnost, jež se stala základem dnešního knížectví. Samostatným knížectvím se Monako stalo koncem 13. století, kdy si italský rod Grimaldi pevnost podmanil a území nárokoval jako vlastní. S výjimkou asi stoletého období v 16. a 17. století ovládal Monako právě tento rod, který se těšil velmi příznivému spojenectví s Francií a zajistil rozmach knížectví, jež se postupně rozrostlo o další dvě přilehlá města.
Současnost Monackého knížectví
K velkým změnám v rozložení a orientaci knížectví došlo v polovině 19. století, kdy probíhaly různé revoluční tendence prakticky na celém území Evropy. Knížectví přišlo o přilehlá města, která se od něj odtrhla, a navíc se potýkalo s výraznými ekonomickými problémy, které se tehdejší kníže rozhodl vyřešit celkem netradičně – pomocí hazardu. Právě v této době byla vybudována čtvrť Monte Carlo, kde se nachází lázně a kasino, jež přinesla drobnému knížectví celoevropský věhlas. Díky výnosům z této činnosti se Monako stalo velmi bohatým knížectvím, které vyhlásilo samostatnost a zůstávalo pod ochranou Francie až do válečného období začátku 20. století. Po 2. světové válce přijalo Monacké knížectví novou ústavu, která zajišťuje jeho dědičnou vládu.
Luxusní lákadla Monaka
Monegaskové, jak jsou nazývání obyvatelé Monaka, kteří svůj původ s knížectvím spojují, jsou označovány za velmi tvrdě pracující a šetrné, což příliš nejde ruku v ruce s obecným zobrazováním Monaka jako luxusního místa pro celosvětovou smetánku. Přesto knížectví představuje jednu z kýžených destinací, kvůli dvěma hlavním lákadlům, které zahrnují především věhlasná kasina, a také zbudování velkého okruhu pro závody formule 1, které se zde každoročně pořádají, ale také jachtařská přehlídka.
Čím je Monako proslulé
V současné době je tedy Monacké knížectví tvořeno pouze jedním městem, které se dělí na čtyři hlavní části:
- Monaco-Ville – hlavní čtvrť odpovídající původnímu osídlení, která se rozkládá v místě původní pevnosti
- Monte Carlo – resort, kde se nachází lázně a kasino, hlavní turistický cíl
- La Condamine – přístavní oblast
- Fontvieille – propojující Monako s okolním světem, nachází se zde dopravní uzel pro leteckou dopravu
Kromě čtyř tradičních čtvrtí tvoří Monako také další přilehlé městské části, které skýtají různé atrakce. Jedná se především o části Moneghetti, Larvotto, Saint Michel, La Colle a další. Lidé sem ovšem přichází nejen v rámci cestovního ruchu, ale knížectví si vybírají také za svůj domov. Příznivé podmínky jsou zde jednak kvůli příznivému přímořskému počasí, teplému klimatu a řadě atrakcí, ale také celkově bohaté a kvalitní vybavenosti (v místě se nachází řada luxusních hotelů a restaurací, lázní apod.). Náklady na život jsou zde kompenzovány nulovým zdaněním fyzických osob a kapitálových výnosů, které bylo právě díky vybudování čtvrti Monte Carlo a jejímu rozkvětu zrušeno již v polovině 19. století.