Manžel chce, aby jeho maminka bydlela s námi. Já si to nepřeji, ale on trvá na svém

Noční můra

„Heleno, Heleno, nespi! Musíš vařit, vždyť to nestihneš! Já si přivstala! Vždyť víš kolik nás je a Irenka je zvyklá jíst ve dvanáct! Vstávej!“ Shýbá se na mě nervózní tvář tchýně. Vytřeštěně se vymrštím z postele. Fuj, to byl ale sen! Jen klid, je sobota a nikam nespěchám, klidně si můžu spát třeba do desíti. Jenže jsem se tak vynervovala, že ze spaní už stejně nic nebude.

Tchýně v našem bytě?

Tu noční můru vyvolaly určitě opakované rozhovory s Markem, mým mužem. Už přes měsíc mě zpracovává, že maminka už nemůže do schodů, bydlí ve třetím patře bez výtahu a bylo by dobré, kdyby šla bydlet k nám. Mamince by se moc líbil pokojík holek, našich dvojčat, jsou přes týden na koleji v Praze a přes víkend stále někde lítají a přespat by mohly v obýváku. Tchýni se v pokojíku líbí velké okno a balkon. Šly by jí tam dobře kytky. Sakra, taková nehoráznost, jak to vůbec mohla tchýně z huby vypustit a ten můj moula jí na to snad kývne. Prý by mi pomohla s vařením. Ta určitě, na oběd nás nikdy nepozvala, každý víkend jen Milánka s jeho Irenkou, a teď mi pomůže s vařením. To jo. Leda tak to nacpat do tašky a odnést mému švagrovi a švagrové. Aby si mohli odpočnout a nemuseli vařit. Najednou jsem měla pocit, že mi něco sedí na hrudi. Sevřela mě úzkost z představy společného soužití s mojí tchýní. Musela jsem si vzít neurol, abych mohla normálně fungovat. Po obědě mě totiž čekala reálná návštěva u tchýně.

Musíme pospíšit

Dosmažuju poslední řízek a telefon. Volá Jiřina, tchýně: „Tak Heleno, už jíte? Máte u mě být v půl druhé. Víš, že Milánek a Irenka nemají tolik času. Už se najedli, Irence moc chutnalo, udělala jsem jim svíčkovou. Kdybys viděla malého Arturka, jsou mu tři a spapal šest knedlíků! Tak Heleno, chvátni, ať vidíš ještě Arturka, než odejdou.“ Do háje, teď se mi kvůli bábě spálil řízek. Jasně, já si dám nohu za krk a poletím, abych mohla vidět rozmazleného synovce.

Takové běžné odpoledne u tchýně

Zatímco švagr s rodinou je tradičně pozván na oběd, my na práci. Manžel bude měnit vodovodní baterii a já přesazovat kytky. Přicházíme opět se zpožděním. „No to je dost, že jdete, už jste tu měli deset minut být.“ „Mami mohla bys nám, prosím tě, udělat kafe, nestihli jsme si dát doma.“ „Hele, jestli chceš kafe, tak si ho uvařte, víš, jak jsem unavená, pekla jsem ještě koláč, jsem od šesti na nohou. A Heleno, kdybys viděla, jak Arturek papal. Tákhle, tákhle krásně kousal a papal.“ Tchýně kroutí hubou a předvádí geniálního synovce. Mně se chce omdlít. Manžel nám uvařil kafe, dostal vynadáno, že si měl kafe donést své a že pokapal linku. Šli jsme oba po své práci. Odpoledne v háji a stejně je všechno špatně. Já použila špatnou zeminu a ten kohoutek stejně bude hned kapat, když to dělal můj Marek. Hold Milánek by to udělal líp, ale ten se pro práci nenarodil.

Milánek a Irenka

A pak do toho Marek šlápnul. „Mami a proč vlastně nejdeš k Milanovi. Nechala jsi jim barák, měla bys tam místo. Irena má pracovnu, dílnu a Milan ateliér. Tchýně vypoulila oči, nafoukla tváře a zatvářila se jako bychom ji zrovna chtěli odstěhovat na Sibiř. „Ježíšmarjá! Irenka potřebuje pracovat! Ona ty loutky prodává až do světa. Až do Ameriky prodala. A Milánek, no co by dělal? Vždyť tam maluje!“

Co dělat? To nedám!

Jsem přesvědčená, že to nedám. Nechci přijít o mého Marka, ale soužití s jeho matkou bych nevydýchala ve zdraví. Jenže co dělat? Co byste mi doporučili? V týdnu se sejdu s Majdou. Neměla to v životě jednoduché, ale se vším se nějak poprala. Třeba bude mít nějaký nápad.

Článek se zakládá na příběhu zaslaného naší redakci. Redakce tento zaslaný text pouze upravuje, nezasahuje do jeho stylu a nemění význam. Jelikož chráníme soukromí našich čtenářů, neuvádíme originální jméno autora a změněna jsou i jména uvedená v článku. V případě, že se s námi chcete podělit o váš životní příběh nebo zkušenost, neváhejte a pošlete nám ho na e-mail: pribehy@fajntip.cz. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.