Král Karel III. ve svém prvním vánočním vysílání vzdal hold své matce, milované královně Alžbětě II.
Rodinná záležitost
Nový král si za místo svého vysílání vybral místo posledního odpočinku svých rodičů, kapli svatého Jiří ve Windsoru. Natáčelo se začátkem prosince, na místě, kde také královna Alžběta nahrála své poselství na Štědrý den v roce 1999. Během Charlesova projevu byly promítány archivní záběry zesnulé královny spolu s dalšími členy rodiny při veřejných návštěvách. Níže si můžete přečíst celé první vánoční poselství krále Karla III.
Vánoční projev Karla III.
‘’Stojím zde v této nádherné kapli svatého Jiří na hradě Windsor, tak blízko místa, kde odpočívá má milovaná matka, zesnulá královna, s mým drahým otcem. Připomínám si hluboce dojemné dopisy, pohlednice a vzkazy, které tolik z vás poslalo mé ženě a mně, a nemohu vám dostatečně poděkovat za lásku a soucit, které jste projevili celé naší rodině.
Vánoce jsou pro nás všechny, kteří jsme ztratili své blízké, obzvlášť dojemným obdobím. Cítíme jejich nepřítomnost při každém známém obratu v tomto období a vzpomínáme na ně při každé ceněné tradici.
V tolik oblíbené koledě "Ó, městečko betlémské" zpíváme o tom, jak "v temných ulicích svítí tvé věčné světlo". Víra mé matky v sílu tohoto světla byla podstatnou součástí její víry v Boha, ale také víry v lidi - a tu sdílím celým svým srdcem. Je to víra v neobyčejnou schopnost každého člověka dotýkat se dobrotou a soucitem životů druhých a svítit světlem na svět kolem sebe. To je podstata naší komunity a samotný základ naší společnosti.
Vidíme to v nezištné obětavosti našich ozbrojených sil a záchranných složek, které neúnavně pracují na tom, aby nás všechny ochránily, a které se tak skvěle předvedly, když jsme truchlili nad odchodem naší zesnulé královny. Vidíme ji v našich zdravotnických a sociálních pracovnících, učitelích a vůbec ve všech, kteří pracují ve veřejných službách a jejichž schopnosti a odhodlání jsou základem našich komunit.
A v této době velkých obav a těžkostí - ať už jde o ty, kteří čelí konfliktům, hladomoru nebo přírodním katastrofám po celém světě, nebo o ty, kteří doma hledají způsob, jak zaplatit účty a zajistit rodinám jídlo a teplo - ji vidíme v lidskosti lidí v našich zemích a v celém Společenství, kteří tak ochotně reagují na těžkou situaci druhých.
Zvláště chci vzdát hold všem těm úžasně laskavým lidem, kteří tak štědře věnují potraviny nebo dary či tu nejcennější komoditu ze všech - svůj čas - na podporu těch, kteří to ve svém okolí nejvíce potřebují, spolu s mnoha charitativními organizacemi, které odvádějí tak mimořádnou práci v těch nejtěžších podmínkách.
Naše církve, synagogy, mešity, chrámy a gurdváry se opět spojily, aby nakrmily hladové a poskytly jim lásku a podporu po celý rok. Taková srdečná solidarita je nejinspirativnějším projevem lásky k bližnímu jako k sobě samému. Princ a princezna z Walesu nedávno navštívili Wales a posvítili si na praktické příklady tohoto komunitního ducha.
Před několika lety se mi podařilo splnit si životní přání navštívit Betlém a kostel Narození Páně. Tam jsem sestoupil do kaple jesliček a v tiché úctě postál u stříbrné hvězdy, která je vykládaná na podlaze a označuje místo narození našeho Pána Ježíše Krista. Znamenalo to pro mě víc, než dokážu vyjádřit, stát na tom místě, kde se, jak nám říká Bible, narodilo "světlo, které přišlo na svět".
I když jsou Vánoce samozřejmě křesťanským svátkem, síla světla, které vítězí nad temnotou, se slaví napříč hranicemi víry a přesvědčení. Ať už tedy máte jakoukoli víru, nebo nemáte žádnou, věřím, že právě v tomto životodárném světle a s opravdovou pokorou, která spočívá v naší službě druhým, můžeme najít naději do budoucna. Oslavujme ji proto společně a opatrujme ji navždy.
Z celého srdce přeji každému z vás Vánoce plné pokoje, štěstí a věčného světla.’’