Kopr: Kde se vzal a jak se dá využít v různých národních kuchyních

Za jeho rozšíření jsou pravděpodobně zodpovědní Řekové a Římani. Dobře se mu daří i u nás a to i v chladnějších polohách, pokud se umístí na chráněné místo. Daří se ho pěstovat i na polích a kromě klasické koprovky u nás najde uplatnění hlavně při nakládání okurek a další zeleniny.

Jsou známé jeho močopudné účinky, pomáhá při nadýmání a zažívacích obtížích, nechutenství a plynatosti. V lidovém léčitelství se doporučoval na podporu laktace. Semínka kopru se žvýkala pro odstranění nepříjemného zápachu z úst.

Vyluhovaná rozdrcená semínka se používají jako lázeň pro posílení pevnosti nehtů. Věřilo se, že kopr posiluje svaly. Římští gladiátoři si ho přidávali do jídla a potírali si čerstvou rostlinou svaly.

V italské kuchyni slavil kopr návrat v osmdesátých letech minulého století především v kombinaci s uzeným lososem. Používá se i do různých zeleninových salátů, do dresingů, na vařené brambory, do marinád, rybích omáček, k dochucení polévek, ke grilovanému masu, do zakysané smetany a k čerstvým sýrům. Semínka se používají k dochucení octa a zavařenin.

Kopr najdete i v řecké kuchyni. Semínka se používají k ochucení chleba. Vrcholky rostlin nachází uplatnění k dochucení omáček, rybích marinád, sýrů, jako je feta, luštěnin, oleje a octa.

Němci a Maďaři využívají listy v kombinaci s jinými bylinami pro přípravu sladkokyselých nálevů. Skandinávci koprem dochucují vejce, lososa, brambory a polévky.

Zajímavosti o kopru

• Podle starých Řeků bylo možné se vyhnout záchvatům epilepsie a anulovat zlá kouzla tím, že budete držet snítku kopru v levé ruce.
• Kopr hojně využívali také staří Římané, kteří si mysleli, že může zvýšit fyzickou sílu. Legionáři si posypali rány spálenými semínky, aby usnadnili hojení.
• Známý byl také Egypťany, kteří oceňovali jeho přednosti jako uklidňujícího prostředku. 
• V Bibli je zmíněn jako cenná rostlina až do té míry, že se používá jako platidlo pro placení daní.
• Zmiňují se o něm Aristoteles, Theokritus, Virgil a Plinius.

Je třeba si pamatovat i Apiciův recept na kuře s koprem

Apicius, římský kuchař z 1. století n. l., je autorem sbírky receptů De Re Coquinaria, která obsahuje mnoho pokrmů včetně různých způsobů přípravy drůbeže. Jeden z receptů na kuře zahrnuje použití kopru a dalších aromatických přísad. Přesné překlady a interpretace Apiciových receptů se mohou lišit, ale pokud by se recept převedl do současné doby, vypadal by asi takto:

Recept na kuře s koprem podle Apicia:

Ingredience:

1 celé kuře nebo kuřecí části (např. stehna či prsa)

2 lžíce čerstvého kopru

2 lžíce římského medu

50 ml octa (vinný nebo jablečný)

2 lžíce rybí omáčky

2 lžíce olivového oleje

Špetka mletého pepře

Špetka římského kmínu

Špetka koriandrových semínek

1–2 stroužky česneku, rozdrcené

Špetka soli dle chuti

Med, ocet, rybí omáčka, olivový olej, kopr, pepř, římský kmín, koriandr a česnek jsou ingredience pro vytvoření husté marinády. V té se nechá kuře v chladu pár hodin odležet. I s marinádou se dá do pekáče a peče se, dokud není zlaté.

Kuře se servíruje posypané čerstvým koprem a s chlebem.