Kdo se bojí, nesmí do Branišovského lesa aneb nejděsivější místo v Čechách
Branišovský les je území rozkládající se na západ od Českých Budějovic. Jedná se o smíšený les, kde převládají jehličnaté stromy. S těmi listnatými, především vzrostlými duby, se návštěvník setká v okolí mnoha stezek. V minulosti bylo toto místo vojenským újezdem, který se dnes, především kvůli udržovaným šotolinovým cestám, používá pro víkendové vycházky. Na stezkách se tak přes den setkáte s množstvím běžců, cyklistů, maminek s kočárky a na odpočívadlech minete bavící se mládež u petlahve piva. Přes den je tento les krásným místem, nepříliš hustým lesem, který na některých místech vypadá jako uměle vysázený. V noci se však jeho denní milá tvář mění.
Paranormální jevy
Podle znalců v oboru paranormálních jevů se les velmi silně projevuje. Nejen mezi těmito lidmi, ale i širokou veřejností koluje několik historek, jejichž pravdivost, či platnost, tímto článkem ani nedokážeme, ani nevyvrátíme. Někteří návštěvníci se setkali s rudě žhnoucíma očima ve výšce přibližně dvou metrů, které pluli nad zemí. Jiní tento jev připsali brzdovým světlům automobilů projíždějících po silnici, která les protíná a spojuje České Budějovice a obec Branišov.
Dalším zjevem, který se v lese vyskytuje, je černý rytíř. Dostal lidové označení „Pán lesa“. Jedná se prý o velmi vysokého muže s širokým kloboukem. Nohy postavy se rozplývají v přízemní mlze a muž tak vypadá jako kdyby se vznášel. Někteří k tomuto setkání přidávají další podrobnosti. Výrazný pokles teploty. Zvuk flétny.
I přes den bylo v lese zpozorováno a vyfoceno několik siluet. Utvořené z mlhy, dýmu, či z paprsků zapadajícího slunce skrz větvoví, nečinně opodál stály a hleděly na své zvěčňovatele. Ti, kteří tyto fotky pořídili, si často postav všimli až po vyvolání fotografie, případně až při jejím bližším studiu.
Neviditelná síla
Ty největší z děsů nejsou dost možná vidět. Vyobrazení svatého na Černém sloupu by mělo dát příležitostným poutníkům klid v duši. Příběhy vypráví, že v blízkosti tohoto místa stál strom oběšenců, na kterém ukončil svůj život pár milenců, či manželů. Na místě se prý člověk může setkat s voláním lesa, které vybízí k ukončení života. Mezi další jevy patří rychlé změny teplot a rozbíjení přístrojů, případně rychlé vybíjení baterií. O zvucích kroků, které noční cestovatele zavedou na místa, kde nikdo není, ani nemluvě.
Kde je pravda
Mozek člověka je úžasný instrument, který si v okamžicích vypětí dokáže představit i něco, co reálně neexistuje. Ale přeci věc, kterou člověk zahlédne, ať kvůli vypětí, zvědavosti, či strachu, se stává reálnou. Pravdou je, že člověk, který do lesa zavítá a rozhodne se ho v předvečerních hodinách prozkoumat, pocítí podivné mrazení. Nad zemí se díky podmáčenému podloží utváří hustá vrstva mlhy, která se tu a tam víří díky vzdušným proudům. Smích přejde v okamžicích šustění, které může mít na svědomí kobylka dopadající do listoví, nebo při funění ježka. Po západu slunce se mohou oči lišky, či jiné menší zvěře, změnit ve žhnoucí, vznášející se pár světel sledující svou kořist. Přesně tak to být může, ale co když není…
Vydáte se tedy někdy do Branišovského lesa? Nebo se v něm rozhodnete uskutečnit krátký letní bivak? To, na co se připravte, jsou hejna neodbytných komárů z mokřadů, běžné zvuky lesa a lesní zvěře, možná nějaké to noční halekání teenagerů. Ale pro jistotu se připravte i na to ostatní.