Jiří Kajínek – určitě hodně neobvyklý oblíbenec sociálních sítí

Jiří Kajínek (1961) má za sebou pestrou kriminální minulost, začínal jako malý zlodějíček a nikoho nezajímal. Do vězení šel poprvé v roce 1982 za vyloupení několika chat, v roce 1985 už to bylo za bytové vloupačky a přidal se k tomu i útok na veřejného činitele, protože se zadržený popral s policajty.

Teprve v roce 1998, kdy byl odsouzen za dvojnásobnou vraždu a jeden pokus o vraždu, se o něj začala zajímat média. Kajínek měl zastřelit „podnikatele“ a jeho osobního strážce. Druhého strážce vážně postřelil, ale díky rychlé pomoci to přežil. Právě na jeho svědectví byla obžaloba postavená. Jenže svědek sám byl recidivistou s nedobrou pověstí a v jeho výpovědi bylo mnoho nejasností, stejně jako v dalších bodech obžaloby. Navíc se k obvinění přidalo ještě nedovolené držení zbraní, které se u Kajínka našly. Šlo o samopaly, pistole, brokovnice.

Dostal trest doživotí, což se u nás tak často nestává. Jeho obvinění bylo ale plné nejasností a začaly se objevovat skupiny jeho zastánců, do vězení mu psalo nemalé množství obdivovatelek. Stal se výborně prodejným artiklem pro novináře a reportéry. Už sporný a nejasný průběh soudního procesu byl novináři prezentovaný tak, že Kajínek vyšel jako oběť a policie jako zkorumpovaný spolek řízený podnikatelskou mafií, která je propojená do nejvyšších politických kruhů.

A protože populární vězeň rozhodně nebyl hloupý, rád během pobytu ve vězení historku o spáchaném příkoří přiživoval. A navíc byl velice vynalézavým útěkářem z věznic. Podařilo se mu to vícekrát, ale jeho poslední útěk z Věznice Mírov byl opravdu hodný obdivu. Tato věznice je všeobecné považovaná za nejlépe střeženou. Styl, kdy si vězeň našel způsob, jak utéct, aniž by musel někoho zranit, nebo jít se zbraní, fascinoval celou zem a z vězeňských dozorců udělal idioty.

I přesto, že si Jirka na svobodě dlouho nepobyl, jeho popularita rostla, na sociálních sítích vznikaly skupiny, které neustále dokola probíraly Kajínkovu nevinnu a zkorumpovanost právního systému a policie.

Trestní spis obsahoval přes 10 tisíc stran, případ se celkem projednával 46 dnů a trval 6 let. Vypovědělo 56 svědků a 10 různých soudních znalců, odůvodnění rozsudku bylo na 130 stranách. Od roku 1999 bylo podáno víc jak 10 různých žádostí o obnovení procesu, odvolání a stížností. Nepomohli ani mediálně známí právníci a angažovanost dvou ministrů spravedlnosti.

Celá aféra zanechala hořkou pachuť, že vraždili policisté a Kajínek je obětní beránek. Celou věc vyřešil až prezident Miloš Zeman a odsouzeného vraha omilostnil.

Před vězením čekali na propuštěného vězně fanoušci, jako by šlo o nějakou celebritu. Dokonce zde čekala i Kajínkova vážná známost, se kterou si začal psát ve vězení. Začal se objevovat v médiích a svou popularitu si udržuje dodnes.