Jak si poradily se skladováním potravin naše babičky

Jak si poradily se skladováním potravin naše babičky
Mnoho z nás má v paměti spíž, kde babička pečlivě uskladňovala vše, co jí po celý rok přišlo pod ruku a šlo to zpracovat tak, aby byly doma pořád dostatečné zásoby, hlavně na zimu. A co potřebovalo jiné klima, našlo místo v malém, ale pečlivě zorganizovaném sklípku nebo v tzv. přírodní lednici.

Naše babičky uměly uskladnit potraviny různými tradičními způsoby, které nevyžadovaly moderní technologie, a přitom účinně udržovaly potraviny po dlouhou dobu poživatelné. Hlavně ženy, které si prožily hlad během války a v nuzných letech po ní, instinktivně uchovávaly doma potravin víc, aby měly „železnou rezervu“.

zásoby jídla v komoře
Zásoby jídla v komoře | Zdroj: Leonidovich / Depositphotos

Chladné sklepy s optimální vlhkostí nechyběly v žádné vesnické chalupě. Někdy jich bylo i několik. Ve sklepech se skladovaly brambory, ovoce, nakládaná zelenina. Nechyběly ani bedýnky s pískem na kořenovou zeleninu. Té se během zimy spotřebovalo opravdu hodně a její uskladnění v lehce navlhlém písku, který pomáhal udržet v zelenině vlhkost a zamezil vadnutí, bylo snadné a účinné. Zelenina v písku vydržela i několik měsíců.

V chladných prostorách se skladovalo také sádlo, které bylo někdy jediným dostupným tukem. Rostlinné oleje se používaly spíše vzácně, například při přípravě cukroví. Místo zde našlo i po domácku vyrobené víno.

Ve spížích bylo potom místo pro různé zavařeniny. Zavařování bylo velmi populární a účinnou metodou, jak uchovat ovoce, zeleninu a maso. Ovoce bylo konzervováno v cukrových sirupech, zatímco zelenina se často nakládala do slaných a sladkokyselých nálevů. Maso se zavařovalo většinou potopené do tuku. Ve spížích se skladovala také mouka, cukr, mák, luštěniny.

Domácnosti potřebovaly i chladný a dobře větratelný prostor, kam nepronikl mráz. Tam se ukládala cibule a česnek, ořechy, sušené byliny v plátěných pytlících a také třeba vyuzené maso, pověšené na trámech.

sušený česnek
Sušený česnek | Zdroj: anmbph / Depositphotos

Uzení masa bylo jednou z klíčových metod konzervace. Maso se nasolilo a poté zavěsilo do domácích udíren, kde bylo vystaveno kouři. Tento proces zničil bakterie a vyuzené a dobře uskladněné maso a různé masné produkty jako klobásky a salámy, zůstaly jedlé po dlouhou dobu. Udírny byly často součástí domů nebo hospodářství. Kdo ji neměl, vyudil si u souseda.

Potraviny šly po omezenou dobu skladovat i ve studnách, kde se nad hladinou udržovalo konstantní chladné klima. Ještě sofistikovanější byly ledárny. Ledárny byly často samostatné místnosti, nejčastěji vyhloubené hluboko v zemi, kde se udržovaly nízké teploty pomocí velkých bloků ledu. Tento led byl během zimy vysekávaný z řek, rybníků nebo jezer a skladovaný v izolovaných ledárnách, aby posloužil, až přijde teplé počasí. Tání ledu se zpomalovalo co nejlepší izolací ledáren.

Kromě uzeného a konzervovaného maso se průběžně maso získávalo z čerstvých zdrojů. Nejprve přišla na řadu drůbež a králíci a potom přišel čas na klasickou rodinnou zabíjačku. Velký objem masa se zpracoval s minimálním odpadem. Velké rodiny si většinou dokázaly zabíjačky plánovat tak, aby se o maso a vyrobené masné produkty podělily, a tak přísun jelítek, jitrniček tlačenek a škvarků byl po celou zimu.
Zdroje článku: