Italské Vánoce jsou především o rodině a úctě k církvi

Původ a význam Vánoc

Nejdůležitějšími symboly Vánoc v Itálii jsou stromeček a betlém. Tradice stromečku je sice germánského původu, jinak je to však s betlémem. První betlém (který byl živým betlémem) postavil svatý František z Assisi v Grecciu v provincii Rieti v roce 1223, jde tedy o tradici, která se zrodila v Itálii.

Podle tradice se vánoční stromek zdobí 8. prosince, v den Neposkvrněného početí. Ten den se sejde celá rodina a každý přispěje svým pověšením vánočních ozdob.

24. a 25 prosince (Vigilia di Natale a Natale)

24. prosince je den, kdy se obvykle připravuje večeře a o půlnoci se mohou začít slavit Vánoce. Kromě toho se na Štědrý den o půlnoci koná tradiční mše, takže mnoho lidí při této příležitosti vyráží ven. Ne všechny oblasti Itálie však slaví 24. prosince stejným způsobem. Někde dávají přednost uspořádání slavnostního oběda nebo večeře až 25. prosince.

Pro děti je Štědrý večer časem čekání, protože se blíží čas rozbalování dárků. Musí si však počkat až na ráno 25. prosince. Tento den je hlavním svátkem, kdy se slaví narození Ježíše Krista. Je obvykle spojen s rodinným obědem, při kterém se podávají tradiční pokrmy.

26. prosince „Santo Stefano“

Tento den není spojen s konkrétními obřady nebo tradicemi. Rodina tráví čas odpočinkem. Připomíná se také náboženský význam 26. prosince.

Někde se slaví svatá Lucie a rozdávají se dárky

V některých italských městech je velmi srdečným dnem Santa Lucia, která se slaví 13. prosince. Zejména v Syrakusách, Brescii, Bergamu a Veroně je zvykem dávat dárky a děti připravují dopis Santa Lucii, aby ji požádaly o dárky. V noci z 12. na 13. prosince nosí světice podle pověsti sladkosti a dárky dětem, které se během roku chovaly slušně.

Jedním z důvodů, proč se tato tradice zrodila, je to, že Svatá Lucie je „svatá světla“ a je dobrým znamením oslavit ji v jeden z nejtemnějších dnů v roce, ačkoli 13. prosince není zimní slunovrat. Ve starověku, vlastně ještě před zavedením gregoriánského kalendáře, začínalo nejchladnější období tradičně 13. prosince.

V Miláně se slaví 7. prosince Festa di Sant’Ambrogio

Svatý Ambrož (Sant’Ambrogio) byl biskupem Milána ve 4. století a jedním z nejvýznamnějších učitelů rané křesťanské církve. V tento den se v Miláně konají bohoslužby, především v bazilice Sant’Ambrogio, jedné z nejstarších a nejdůležitějších církevních staveb města.

Přichází začátek vánočních oslav. Oblíbený je tradiční trh „Oh Bej! Oh Bej!“ – jeden z nejstarších a nejpopulárnějších milánských vánočních trhů. Svátek svatého Ambrože je spojen také se slavnostním zahájením operní sezóny v Teatro alla Scala, jedné z nejprestižnějších operních scén na světě.

Typické vánoční cukroví v Itálii: Pandoro a Panettone

Pandoro a Panettone jsou bezpochyby nejtypičtějšími specialitami, kromě mnoha sladkostí, které se liší region od regionu a které o vánočních svátcích nesmí u stolu chybět.

Pandoro je typická sladkost z Verony, jejíž název pochází z benátského dialektu „pan de oro“. Je to dezert s jemnou texturou a zlatavou barvou díky přítomnosti vajec a voní po vanilce.

Tvar je s hvězdicovitými reliéfy, obvykle osmicípými. Mezi hlavní ingredience patří mouka, cukr, vejce, máslo, kakaové máslo a droždí. Tradičně se neplní a často se prodává v kartonových krabicích s moučkovým cukrem obsaženým v samostatném sáčku.

Panettone má původ v Miláně a není jisté, kdo tento typický dezert vymyslel. Podle jedné z nejrozšířenějších legend byl kuchař ve službách Ludovica il Moro pověřen přípravou honosného vánočního oběda, na který bylo pozváno mnoho šlechticů, ale dezert, omylem zapomenutý v peci, připálil.

Mladý kuchtík Toni navrhl řešení: připravil dezert z toho, co zbylo ve spíži. Našel trochu mouky a másla, vejce, trochu citronové kůry a trochu rozinek. Hosté vévody byli z dezertu nadšení a ptali se, jak se dobrota jmenuje. Kuchař řekl: "L'è 'l pan dal Tögn". Od té doby je to „chléb Tögn“ nebo „panettone“.

Panettone má válcovou základnu, která končí ve tvaru kupole. Připravuje se z kynutého těsta na bázi vody, mouky, másla, vajec (žloutku), ke kterému se přidá kandované ovoce, stejné díly pomerančové a citronové kůry a rozinky.

Tyto sladkosti jsou součástí vánoční tradice v Itálii a jsou stejně důležité jako ostatní symboly této oslavy.