Historie rajčat: Nikdo přesně neví, kde se vzala, ale dnes si bez nich neumíme moderní kuchyni představit

Historie rajčat: Nikdo přesně neví, kde se vzala, ale dnes si bez nich neumíme moderní kuchyni představit
Hlavně v Evropě a v Americe jsou dnes rajčata nepostradatelná a stala se součástí mnoha běžných pokrmů od salátů, polévek, pizz až po omáčky na těstoviny nebo k masu. Původní domovinou jsou možná Andy, kolem dnešního Peru. Stopa vede také do Chile, Kolumbie, Bolívie a Mexika.

Původní plody byly malé, asi jako dnešní cherry rajčata. Chuť byla spíše kyselá. K vaření je podle historiků používali Aztékové a Inkové už před více než 2 tisíci lety. Traduje se, že do Evropy rajčata přivezl Kryštof Kolumbus v roce 1492, ale je také možné, že se do Evropy dostala díky španělským dobyvatelům pod vedením Hernáta Cortéze, který dobyl aztécké město Tenochtitlan (současné Mexico City) v roce 1521. Přivést je mohl i Francisco Pizarro, který dobyl říši Inků a založil město Lima v roce 1535.

sušená rajčata v oleji
sušená rajčata v oleji | Zdroj: OlegDoroshenko / Depositphotos

Španělé rajčata přivezli zřejmě i do svých kolonií včetně Filipín a odtud se asi rozšířily po jihovýchodní Asii. Jistotu o využití rajčat však máme až z pozdější doby. Podrobně je popsali botanici v šestnáctém století. Jako zdroj rajčat uvádí Střední nebo Jižní Ameriku. O tom, kdo je přivezl do Evropy, jen spekulovali.

V Itálii rajčata zmínil Costanzo Felici a ve svých poznámkách uvedl, že rajčata mají červenožlutou barvu a podle jeho vkusu lépe vypadala, než chutnala. Ve Španělsku je zmínil o pár let později mnich ve svých poznámkách o zahradničení. Také uvedl, že jsou vhodná k přípravě omáček.

Dlouhou dobu v těchto zemích rajčata plnila funkci okrasných rostlin. Ve středomořském prostředí se jim výborně dařilo. Lidé je však považovali za jedovatá. Občas je zmínka i o tom, že šlo o afrodiziakum. Podle italštiny, kde se rajče nazývá „pomodoro“ lze odvodit, že plody měly původně hlavně žlutou barvu odtud název složený ze slov „jablko ze zlata“.

První recept na rajčatovou salsu se objevuje až na konci 17. století v kuchařce, kterou sepsal správce prvního ministra španělského místokrále v Neapoli. Pojmenoval ji rajčatovou omáčkou na španělský způsob. Připravovala se z pečených rajčat, nakrájené cibule, chilli, soli, oleje a octa.

Rajčata se stala v Itálii velmi oblíbená a v roce 1891 vznikla dokonce kuchařka, která posbírala recepty na zpracování rajčat z celé sjednocené Itálie. A to už byl jen krůček k tomu, aby se vyvinulo několik specifických odrůd rajčat tak, jak je známe dnes. Některá jsou vhodná na sušení, jiná jsou ideální pro přípravu omáček. Další mají svěží jemnou chuť pro přípravu salátů.

Ovoce nebo zelenina?

Botanicky je rajče ovoce, ale protože se dává spíše do salátů, než do dezertů, považujeme ho za zeleninu. V Americe to měli složitější a kvůli celnímu zákonu se o klasifikaci rajčat jako ovoce nebo zeleniny vedly spory. Kvůli soudnímu sporu se tento problém dostal až k Nejvyššímu soudu, který v roce 1893 rozhodl, že je rajče zelenina.

S rajčaty je spojená také výroba kečupu, produktu, který byl jedním z průkopníků velké průmyslové výroby potravin.

Zdroje článku: