Evropské monarchie, kterým se daří i ve 21. století

Evropské monarchie, kterým se daří i ve 21. století
Monarchie je politický systém založený na nedělitelné svrchovanosti nebo vládě jediné osoby. Termín se vztahuje na státy, v nichž je nejvyšší autorita svěřena monarchovi, individuálnímu panovníkovi, který funguje jako hlava státu a který svého postavení dosáhl dědičností.

Velká Británie

Zdá se, že smutek nad ztrátou královny Alžběty II. ukazuje, že národ je jednotný v podpoře instituce monarchie. Je jistě pravda, že zesnulá královna byla nesmírně oblíbená – podle posledního průzkumu před její smrtí ji kladně hodnotilo 81 % lidí, což je hodnota, která se nemění již více než deset let.

Osobní pověst Jejího Veličenstva však předčila pověst instituce, kterou vedla. Podle průzkumu agentury YouGov má v současnosti 68 % respondentů na monarchii pozitivní názor. Nového krále Karla III. hodnotí kladně 70 % dotázaných. Toto číslo vyskočilo ze dne na den po jeho nástupu na trůn, přičemž v posledních 11 letech se hodnocení jeho přízně pohybovalo spíše mezi 50 a 60 %.

Dánsko

Dánská královna Markéta II. (Margrethe Alexandrine Þórhildur Ingrid), nyní již jediná královna na světě, vládne už 51 let. Dle průzkumů je dánská monarchie nesmírně populární. Dánsko, které je považováno za jednu z nejsvobodnějších a nejúspěšnějších zemí na světě, si dlouhodobě váží své královny, která se jen zřídka (pokud vůbec) pouští do kontroverzí.

Průzkumy veřejného mínění ukazují, že monarchie má v Dánsku podobnou podporu jako ta britská, a to přibližně 77 %. Mnozí také považují královnu Markétu za velmi přízemní v jejím přístupu k veřejnému životu. Její projevy a rozhovory jsou neformální, a přestože se vyhýbá politice, nebrání se vyjadřovat k aktuálním tématům.

Španělsko

Španělská monarchie se již před delší dobou ocitla ve vážném ohrožení kvůli skandálu, který zažil nyní abdikovaný král Jan Karel I. (Juan Carlos I.), a kvůli aféře s veřejnými prostředky, do které byla zapletena jeho dcera. Jan Karel abdikoval kvůli svému chatrnému zdraví a touze předat korunu nové generaci ve prospěch svého syna, nyní krále Filipa VI., nejmladšího monarchy v Evropě. V době abdikace podporovalo monarchii 50 % Španělů, přičemž republikáni vážně volali po jejím zrušení.

Navzdory těmto výzvám již španělská monarchie po abdikaci zaznamenala výrazný nárůst popularity. Nové průzkumy ukázaly, že přibližně 55 % Španělů podporuje zachování monarchie.

Švédsko

Švédský král Gustav (Karl Gustav Folke Hubertus) procházel po nějakou dobu obdobím relativní neoblíbenosti u Švédů poté, co noviny přinesly několik skandálů týkajících se jeho soukromého života. To vyústilo v průzkum veřejného mínění, podle něhož se mnozí domnívali, že by měl abdikovat ve prospěch své dcery korunní princezny Viktorie. Od té doby se popularita švédské monarchie poměrně rychle obnovila a v současné době podporuje monarchii jako instituci necelých 70 % Švédů (někteří si však i nyní myslí, že by měl král Gustav abdikovat).

Zatímco korunní princezna Viktorie (která se má stát první švédskou panovnicí od roku 1720) se ve Švédsku těší dalekosáhlé popularitě, její osobní popularita, jak se zdá, převažuje nad veřejnou podporou samotné instituce monarchie – ostatně její manžel princ Daniel je mezi Švédy také velice populární osobností.

Norsko

Velká osobní obliba krále Haralda V., pozitivní vztah k instituci monarchie a většina odpůrců abdikace současného krále – Norsko je dalším úspěšným příkladem populární monarchie v Evropě. Krále Haralda většina norské populace považuje za neuvěřitelně osobního a vřelého monarchu.

V průzkumu, zda si Norové myslí, že král Harald odvádí při vládnutí dobrou práci, odpovědělo ohromujících 93 % dotázaných kladně a pouze 1 % uvedlo, že si myslí, že vládne špatně.

Poslední průzkumy norských zpravodajských agentur z počátku tohoto roku ukázaly, že zřejmě 82 % Norů je pro zachování monarchie, přičemž podpora monarchie v posledních letech výrazně vzrostla a i nadále zůstala poměrně vysoká.