Peklo existuje, a to v Turkmenistánu: Derwerzní kráter
Hořící plyny
Poušť kolem oblasti Derwerze je bohatá na zemní plyny, nejčastěji se jedná o metan. I když je celkem jasné, že metan je vysoce hořlavý, zatím není zcela jasné, jak začal kráter hořet, a proč s tím prostě nepřestane. Nejpravděpodobnější teorie je podle geologů, že se při pátrání po zemních plynech omylem provrtalo do hermeticky uzavřené skály, kam spadlo vybavení geologů. Protože se obávali, že by mohli vytéct jedovaté látky, zapálili zničené vybavení. Podle plánů měl oheň trvat po dobu tří dnů, jenže vědci podcenili hořlavost plynů a oheň nepřestal až dodnes. To je ale jen teorie, protože v tu dobu (tato událost se měla stát roku 1971) Sovětský svaz strategicky zakrýval vědecké nezdary, tudíž neexistují o tomto incidentu žádné zdokumentované důkazy.
Turismus a překvapující poznatek
Kráter je přístupný veřejnosti, ale je velmi obtížné ho najít, protože sem nevedou žádné dopravní značky, a i cesta je atraktivní pouze pro zaryté cestovatele. Přesto je brána do pekel oblíbenou destinací turistů a pro Turkmenistán se jeví jako hot spot pro lovce senzací.
V listopadu 2013 se kanadský dobrodruh George Kourounis dostal díky finanční podpoře od společnosti National Geographic Society a byl spuštěn na dno kráteru, aby nasbíral vzorky pro výzkumné účely. Příprava na expedici trvala rok a půl (hlavně protože potřebuje tepelně odolný oblek se samostatným dýchacím přístrojem), ale výsledek se vyplatil: Kourounisovi se podařilo najít zcela nové a neznámé extrémofilní organismy, které dokáží přežít při vysokých teplotách na dně kráteru. Objev byl také důležitý pro astronomii, protože tím dokázal, že je možný mimozemský život na planetách mimo sluneční soustavu, které mají podobné podmínky jako má dno kráteru.
Zdroj: