Alena (33): Bojím se mít děti. Moje matka se o mě nestarala a já se bojím, že budu stejná

Alena (33): Bojím se mít děti. Moje matka se o mě nestarala a já se bojím, že budu stejná
Bojím se mít děti. Vyrůstala jsem v rodině, kde moje matka se o mě nestarala tak, jak by měla. Cítila jsem se osamělá a opuštěná. Mám obavy, že bych se mohla stát stejnou matkou, jako byla moje vlastní.

Bojím, že budu stejná

To, zda mít děti či ne, bývá pro mnohé ženy jedním z nejtěžších rozhodnutí, které musí v životě učinit. A právě o jednom takovém případě se chci s vámi podělit.

Sedím u okna a pozoruji, jak slunce zapadá za obzor. Je to překrásný pohled, ale mé myšlenky jsou daleko od tohoto okamžiku. Mám strach z toho, co bude, až se stanu matkou. Vždycky jsem si přála být jí, ale teď už si nejsem tak jistá. Můj strach totiž vychází z toho, co jsem zažila jako dítě.

Moje matka byla vždycky hodně zaneprázdněná. Měla práci, kterou velice milovala, a ve které chtěla být nadmíru úspěšná. Když jsem se narodila já a později moje sestra, pro naši matku byla práce i přesto neustále prioritou. Nikdy jsme neměly pocit, že bychom byly pro ni důležité. Všechno bylo o práci a o tom, jak se mamka zrovna cítí. Měly jsme sice chůvu, co se o nás starala, avšak jsme chtěli pozornost a lásku od naší maminky, která ale byla vždy vytížená natolik, že si na nás nenašla čas.

Bojím se, že na své děti nebudu mít čas.
Bojím se, že na své děti nebudu mít čas. | Zdroj: Dragana Gordic / Shutterstock

Teď, když uvažuji o tom, že bych mohla mít děti, je to jako bych se dostávala do nekonečné spirály. Chci být matkou, ale mám strach, že budu stejná jako byla ta moje. Bojím se, že budu příliš zaměstnaná, příliš unavená, příliš frustrovaná a že na své děti nebudu mít čas. Bojím se, že je nebudu mít ráda, že budu chladná jako moje matka ke mně a mé sestře. Ale vím, že nemohu dopustit, aby mě ovládly moje obavy. Musím najít způsob, jak se s tímto strachem vypořádat.

Chci si najít práci, kterou budu milovat, ale ne na úkor svých dětí. Chci najít rovnováhu mezi prací a rodinou. Chci, aby moje děti věděly, že jsou pro mě důležité, že je mám ráda a že si na ně vždycky najdu čas. A přesto, že mám strach, vím, že můžu být lepší matkou, než jakou byla moje matka.

Jak se s těmito obavy vyrovnat?

Pro ty, kteří mají podobné pochybnosti, je důležité si uvědomit, že každý jsme jiný. Jenom proto, že naši rodiče se o nás nestarali tak, jak jsme si přáli, neznamená, že budeme stejný vůči vlastním dětem.

Pokud se rozhodneme mít děti, je důležité mít na paměti, že jsme zodpovědní za jejich život a zdravý vývoj. Je důležité si najít podporu v rodině, přátelích nebo odbornících na tuto problematiku. Může pomoci i terapie, která nám pomůže lépe pochopit náš strach a najít způsoby, jak se s nimi vypořádat. Pomoci může také čtení knih o výchově dětí a hledání rad od lidí, kteří jsou už rodiči. V neposlední řadě si uvědomit, co nám jako dětem chybělo a nedopustit, aby to zažily i naše děti.

Vychovávat dítě může být výzvou, ale pokud se budu snažit být trpělivá, milující a otevřená, můžu být skvělou matkou. Neznamená to, že budu dokonalá a bezchybná, ale že se budu snažit být nejlepší verzí sebe sama pro své dítě.

Článek se zakládá na příběhu zaslaného naší redakci. Redakce tento zaslaný text pouze upravuje, nezasahuje do jeho stylu a nemění význam. Jelikož chráníme soukromí našich čtenářů, neuvádíme originální jméno autora a změněna jsou i jména uvedená v článku. V případě, že se s námi chcete podělit o váš životní příběh nebo zkušenost, neváhejte a pošlete nám ho na e-mail: pribehy@fajntip.cz. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Zdroj článku:
  • Autorský text