Před 2000 lety znali staří Babyloňané 13 znamení

Snad každý z nás si někdy položil otázku, jaká bude ta naše budoucnost. A upřímně, kdo by nechtěl znát odpověď. Již lidé od pravěku a starověku se podobnými tématy intenzivně zabývali. Podívejme se například na pravěké Kelty, pro které byly posvátné stromy, a dokonce podle nich určovali povahy jednotlivých lidí. Své předpovědi však měli i starověcí Egypťané a dávno před nimi již dokonce Babyloňané, kteří jsou považováni za průkopníky horoskopů!

Babylonská říše se rozkládala na území Mezopotámie mezi řekami Eufrat a Tigris již ve 2. století před naším letopočtem! A stejně tak jako dnes nás, i je fascinovala hvězdná noční obloha, kterou každý večer pozorovali. Starověké státy byly nesmírně rozvinuté a místní vědci znali technologie, které pak byly bohužel opět zapomenuty. Někteří hvězdy jen pozorovali, zapisovali si poznámky a malovali jednotlivá znamení oblohy. Jiní se však z postavení hvězd a planet snažili určit naši budoucnost.

Zde je potřeba si vysvětlit dva podobně znějící pojmy, které se však ale zásadně liší, a tím je astronomie a astrologie. Astronomové zkoumají pohyby vesmírných těles po vědecké stránce a věnují se vesmíru, kdežto astrologie se zabývá výkladem budoucnosti na základě pohybů planet a tvrdí, že díky tomu dokáže předpovědět naši budoucnost.

A právě babylonská astrologie patří k těm nejstarším na světě! Její kořeny sahají až do 2. tisíciletí př. n. l. a byla velmi úzce spjatá s jednotlivými náboženskými rituály a kulty. Jejich systém používal lunární kalendář, kde velkou roli sehrálo pět hlavních babylonských bohů – Marduk, Ištar, Ninib, Nabu a Nergal. Později, v době antiky, byla tato božstva identifikována jako jednotlivé planety Jupiter, Venuše, Saturn, Merkur a Mars. Babylonští kněží byli také první, kdo vytvořili zvěrokruh o 12 souhvězdích. Kde se nám tedy ale nachází to souhvězdí třinácté?

Nedávno totiž NASA nově propočítala ekliptiku neboli dráhu, kterou Slunce putuje po obloze. Pokud bychom porovnali ekliptiku dnešní a starověkých Babyloňanů, tak se výrazně změnila. Přechody jednotlivých souhvězdí dnes totiž nejsou stejné jako v dobách babylonských hvězdářů! Těm samozřejmě chybělo hned několik důležitých informací o pohybech jednotlivých planet a nesmírné rozloze vesmíru.

Když Babyloňané tvořili svůj zvěrokruh, rozdělili jej do 12 částí, aby odpovídal počtu měsíců v roce. Jenže ani tak se jednotlivá znamení nevázala k jednomu konkrétnímu měsíci, ale „plula“ mezi dvěma. Aby jim to z dnešního pohledu vyšlo, muselo být přidáno ještě jedno, třinácté znamení, které bylo nazváno jako znamení Hadonoše.